čistý stůl
newsletter o věcech, které zajímají pravděpodobně jen mě. o popkultuře, médiích nebo o tom, jak kritizovat lépe.
myslím si, že tato neděle je poslední přijatelný den, kdy lze ještě provádět rekapitulace, žebříčky, predikce, předsevzetí a podobně mučivé rituály spojené s příchodem nového roku.
předsevzetí pro rok 2023 mám jen jedno: oprášit tento newsletter, kde přibylo mnoho milých odběratelů, ale do schránky nedostali dlouho ani čárku. prachbídné!
rekapitulace a žebříčky bych už nechala ve zpětném zrcátku, ale s predikcemi je to složitější. v poznámkovém bloku mám spíš pár otazníků? několik z nich bych chtěla v pyré letteru rozvést. a na konci vás samozřejmě čeká pár tipů na seriály od Jarmily a nová rubrika dobrý produkt!
bude ještě nějaká novinářská síť?
možná, že konec roku 2022 přinesl definitivní rozuzlení, jak na tom budou vztahy mezi velkými sociálními platformami a médii. Meta a Twitter totiž dali konečně najevo, že mediálním značkám nemají co nabídnout a že je na svých platformách vlastně ani moc nechtějí.
Facebook na konci prosince přestal ve feedu zobrazovat náhledy článků, a v případě Elona Muska a jeho (od)blokování novinářů nebo linků na konkurenční sítě se mi v hlavě neustále promítá záplava gifů postavy Dr. Evil.
i přes časté podzimní výzvy k registraci na Mastodonu se zatím hromadný exodus mých kolegů z Twitteru nekoná. nicméně je čas se zamyslet, co bude tím dalším krokem. sociální platformy se zkrátka nejvíc chodí na brand building, ale jako kanály pro budování komunit, zdroje příjmů nebo trafficu poněkud vyhasínají (TikTok tu vytýkáme před závorku).
Thomas Baekdal ve svém newsletteru rozdělil mediální éry do přelomů následovně:
If we think about the eras of media we have been going through, it is basically this:
1 Print (-1990s)
2 Early web (1990s-2000s)
3 The shift to advertising-based web (1990-2010)
4 From print to digital (formats, devices, user behavior, etc). (2006-2015)
5 The big social disruption (2006-2022)
6 The shift to subscriptions (2010-ongoing)
konec sociální éry Baekdala moc netrápí (zajímavé, že žádný z mediálních analytiků nebere vážně úvahy o posunu do metaverza, AR, VR a díkybohu už vůbec ne k NFTs) a podobně optimistický je i Ben Smith (Semafor).
Now, if you look around, you’ll see a varied world of small and medium-sized projects that are just working with audiences. These green shoots range from bespoke print magazines to ambitious local online newsrooms to TikTok accounts raising their journalism games. I’ve even heard some optimism about the rebirth of higher-quality prose, and the hope that GPT-3 can at least do away with some of the most tragic journalese. The quest to turn movies into events, from IMAX to Alamo, continues.
což mě přivádí k další otázce.
vznikne český superSubstack?
příklady českých novinářů a novinářek, kteří si vyzkoušeli vlastní projekt založený na předplatitelském modelu na nějaké z otevřených platforem, se počítají stále spíše v jednotkách. ale jsou.
v tuzemském mediálním prostoru se po prodeji mediální skupiny Mafra do rukou Andreje Babiše vyrojilo několik nových mediálních projektů s klasickou online/papírovou distribucí a redakcí. loni se ale postupně objevilo více menších individuálních mediálních projektů, povzbuzovaných lokálními platformami Gazetisto, Pickey, HeroHero nebo globálním Substackem.
co jsme ještě, myslím, úplně neviděli, je vytvoření menší stáje několika talentovaných autorů soustředěných na jedno téma, kteří obsah šíří právě prostřednictvím těchto předplatitelských platforem. příkladem může být Talk TV Standy Hrušky, který ovšem značně investoval do vlastního distribučního a předplatitelského řešení. v píšícím nebo podcastovém světě ale jedou autoři-novináři stále spíše sami na sebe (Mimo agendu, Čestmír, Kecy a politika, sportovní podcasty Jiřího Kalemby).
uměla bych si představit, že platformu typu Substack může využít trojice lokálních investigativních reportérů, kteří se zaměřují na dění na pražském magistrátu, expertů na fotbalový trh či startup gossip pracujících pod jednou značkou. rychle a zároveň udržitelně – nemusí řešit distribuci a platební bránu, flexibilně mění parametry titulu nebo předplatného podle svých možností a/i zájmu čtenářů.
napadlo mě to při zkoumání nového projektu „free speech“ komentátorky Bari Weiss (nedávno se zviditelnila na kauze Twitter Files), která buduje Free Press – redakci newsletterů a podcastů, jež zahrnuje desítku redaktorů a dalších 12 spolupracovníků.
z toho nakonec vyroste zřejmě spíš něco jako MotejlekSkocdopole.com, ale projekt Bari Weiss je zajímavý právě tím, že vzniká na základech na základech jejího vlastního velmi úspěšného Substacku Common Sense, který Weiss po odchodu z New York Times.
objeví se nový videoformát?
73 Questions, Binging with Babish, Hot Ones, Chicken Shop Date... v 2010s (nebo jak se jim říká) se téměř každý rok u objevil trochu ucelenější formát, který posouval klasickou youtubeřinu nebo formát rozhovoru nějakým fíglem o kus dál. někdy více nezávisle, jindy spíše v zázemí médií (Condé Nast, Vice).
možná to bude tím, že se loni definitivně přesunula pozornost k TikToku a trendům, se kterými přichází nativně tvůrci právě tam, ale subjektivně mi přijde, že chybí podobný nový online videoformát, o kterém by většina lidí u stolu v hospodě řekla „jo, na to se dívám!“
tiktoková personalizace způsobující, že každý se díváme na něco jiného, vyvolává dojem, že virálních momentů (a hlavně nápadů) je méně. vadí to? zřejmě ne. jen se u záplavy videozáznamů podcastů, livestreamů a čistých explainerů začínám trochu nudit. ale můžu to pořád jen svést na „můj“ algoritmus.
🍒 cherry on top
„I’m a very bad sound editor.“ v The Fix se ptali, jak vypadá moje práce. pokusila jsem se to popsat a znít u toho profesionálně.
seriály. moje máma nás už dříve poučila o Yellowstonu v době, když o něm ještě nikdo neslyšel. na podzim neustále vyprávěla o Rogue Heroes (možné sledovat na HBO Max), sérii BBC o speciální jednotce britské armády, která během WWII útočila ze severoafrické pouště na německé a italské letecké základny. roztomile testosteronové. já se teď naopak nejvíc vidím v Samym – velmi ne-testosteronovým hlavním hrdinovi série Parlament z prostředí Evropského parlamentu (na iVysílání).
dobrý produkt. Vinted. naposledy jsem nakupovala ještě na předchůdci Votoč Vohoz, ale musím říct, že propojení s dopravou, platební bránou a hlavně polským trhem udělalo z online sekáče mnohem lepší službu, zejména pro kupujícího. a kamarádka mi z NDR přivezla Lip Butter od Weledy, který mě teď v zimě nejvíc zachraňuje (pokud si ho koupíte, bohužel z toho žádné peníze mít nebudu).
jak kritizovat lépe. na dotočné podcastu Prohnilí jsem se scenáristy Petrem Koubkem a Josefem Koktou narazila na téma feedbacku nebo opoznámkování scénáře. vyšlo najevo, že v tomto ohledu možná postupuji až příliš „věcně“, což mělo u kluků za důsledek jistou emoční bolest. a hned mi doporučili podcast scenáristy Johna Augusta Notes, konkrétně epizodu Notes on Notes, která tuhle zkušenost přibližuje (našla jsem bohužel jen přepis):
Rationally we understand that the script isn’t us, but the limbic system sees no difference at all.
děkuji, že jste věnovali pozornost pyré letteru. tipy na originální videoformáty, dobré produkty a nové sociální sítě pište do komentářů nebo odpovědí na tento e-mail.
hasta la vista!