když novináři „udělají“ seriál
newsletter o věcech, které zajímají pravděpodobně jen mě. o jídle, médiích nebo o tom, proč Succession není nejpopulárnější seriál současnosti, i když se tak rád tváří.
omlouvám se za víkendové ticho. moje OCD mi ale nedovoluje vynechat pyré letter na moc dlouho, proto vám ještě před vánočním volnem nabízím dva úhly pohledu na to, co se mele kolem vyhajpovaného seriálu Succession. zastaneme se excentrických celebrit a nasypu vám i nějaké více či méně relevantní prognózy pro rok 2022, se kterými se ztotožňuji.
příběh dvou telenovel
jak jsem naťukla posledně, poslední večery trávím u Succession. seriál HBO sleduje boj o moc v rodině Royových, která vlastní konzervativní mediální impérium Waystar Royco rozpínající se na několika kontinentech - z těch pár indicií asi uhodnete, že předobrazem je Rupert Murdoch a News Corp. nedávno skončila třetí série a tvůrci v čele s britským scénaristou Jessem Armstrongem začali připravovat čtvrtou.
z nadšených článků, které se o sérii objevují na New York Times, Voxu, Vanity Fair nebo Vogue by jeden usoudil, že jde o nejpopulárnější show ve Státech. jenže tak to není.
Succession je fenomén, ale v číslech sledovanosti ho poráží Yellowstone od Paramount Network. kabelovkový příbuzný v žánru „boj o moc“, který se liší v zásadě tím, že se neodehrává v rohových kancelářích newyorských mrakodrapů, ale ve westernové Montaně a místo Briana Coxe tam rodinnému impériu vládne Kevin Costner. zatímco finále třetí řady Succession si pustilo v den premiéry 1,7 milionu lidí, finále čtvrté série Yellowstone zaznamenalo 5,2 milionu diváků.
rozdíl je také v tom, že kritikové nad Yellowstone převážně neslintají blahem, právě naopak. z recenzí lze vytušit, že seriál mají za telenovelu pro lehce progresivnější konzervatice v red states, která si hraje na prestige TV. článek Vanity Fair pozici Yellowstone na scéně trefně vystihuje jako „nesledovanější seriál, o kterém se nemluví“. možná i proto, že Paramount drží seriál jen v televizi a na streamovací služby vysílá pouze jeho spin-offy.
proč je tedy miláčkem Succession? vysvětlení je celkem jednoduché - je to show o síle médií a vlivu jejich majitelů. novináři z východního i západního pobřeží USA, kde se zdržuje většina „progresivních“ médií, se zkrátka rádi dívají na seriál, který vypráví jejich nejtemnější sny o neschopných šéfech a zákeřných majitelích Fox News.
Succession je vlastně taky telenovela o (ne)lásce otce ke svým dětem, kde se vyprávěcí postupy neustále opakují. tím, že se Succession odehrává ve známém prostředí a pravidelně klade divákům do cesty intelektuální vějičky, se ale kritikům píše recenze plná odkazů na Krále Leara nebo Oidipa jedna radost. přehlížet ale kulturní fenomén, kterým žije většina země, je krapet chyba.
chvála divnochům
asi nejtragičtější postavou celého seriálu je Kendall Roy, on-and-off nástupce patriarchy-zakladatele, kterého hraje Jeremy Strong. k roli se dostal těsně před 40. narozeninami, kdy měl za sebou několik menších rolí v Big Short nebo Zero Dark Thirty, ale není to zrovna typ herce, kterého byste si zapamatovali. o to je jeho podání asi nejcitlivějšího člena jinak naprosto nemilosrdného klanu intenzivnější.
když si Stronga zkusíte vygooglovat, zjistíte, že téměř nedává rozhovory. výjimku udělal nedávno pro časopis New Yorker - a právě Strongův profil od Michaela Schulmana vzbudil rozruch v hereckých i mediálních kruzích. z prvních odstavců je totiž evidentní, že Strong je extrémista.
zastává přístup, kdy se herec a postava stávají jedním a pokud herec pro postavu dostatečně netrpí, dělá něco špatně. podle Stronga ale nejde o „method acting“ (vycházející ze Stanislavského metody, později rozvíjené v New Yorku Leem Strasbergem) - svůj způsob ponoření se do postavy si pojmenoval jako „šíření identity”.
Strong bere postavu Kendalla Roye nesmírně vážně. perex celý článek předznamenává jeho citací:
„I take him as seriously as I take my own life.“
zatímco většina fanoušků sérii vnímá jako satiru a hodně černou komedii, podle výroků kolegů si Strong nepřipouští, že by hrál v komediálním seriálu. přiznává, že se do role po dobu natáčení zcela noří, izoluje se, trpí.
Shulman celý profil pepří citacemi kolegů z branže, například režiséra Aarona Sorkina, ze kterých vychází, že Strong se svým intenzivním herectvím překračuje hranice a je občas neskutečně otravný. během natáčení filmu Trial of Chicago 7 po Sorkinovi požadoval, aby po něm stříkal skutečný slzný plyn. při natáčení bouračky v první sérii Succession po něm štáb při přípravě scény, kdy se vyškrábe z ponořeného auta, hodiny chrstal kbelíky ledové vody.
celkově z profilu v New Yorkeru vychází Strong jako váš arogantní a místy nesnesitelný kámoš-teoretik umění z UMPRUM, který za vším neustále vidí vyšší cíl, zmařenou příležitost a nedostatečný zájem o „proces“. článek se poměrně rychle stal virálním. na Strongovu obranu přispěchaly kolegyně Jessica Chastain nebo Anne Hathaway, Aaron Sorkin se ohradil, že z 6 otázek autor použil jen jednu odpověď. New Yorker se musel za článek veřejně postavit a označit ho za vyvážený. na Redditu i jinde se ale pořád debatuje, jestli nešel autor záměrně na hranu, aby Stronga vykreslil jako divnocha. pravda je, že většina profilů herců a celebrit jde obvykle svým aktérům po srsti. jenže komplexnější pohled většinou znamená i lepší čtení - v tomto případě je článek v New Yorkeru win.
publicistka Aja Romano z Voxu se ale Jeremyho Stronga zastává - připomíná, že pokud jsme si u umělců dříve něčeho považovali, byla to mimo jiné excentricita. proč prostě někdo nemůže být trochu divný a nezapadat do jedné ze 16 osobností podle typologie Myers-Briggs? současný tlak na normálnost a pohodovost celebrit je prostě trochu legrační. artists, they're just not like us.
🍒 cherry on top
prognostický ústav pyré. v případě předpovědí se vždy obracím na ty od chytřejších lidí a pak je vydávám za své. v rámci boje za transparentnost jsem se ale rozhodla v tomto pyré letteru zdroje svých myšlenkových vzorců přiznat.
Eric Nuzum z audioknihovny Audible předpovídá, že příští rok dojde v médiích k velké čistce podcastových strategií. někdo do toho ještě víc šlápne, někdo redukuje nabídku na jeden vlajkový, někdo bude nakupovat a někdo podcasty odpustí zcela.
britský supermarket Waitrose předpovídá, že novým trendy rostlinným mlékem bude to z brambor od švédské značky DUG. není divu, když ho má od podzimu v nabídce (v Česku zatím není k dostání).
TikTok se už letos stal nejnavštěvovanější stránkou na internetech, oproti loňsku si v žebříčku Cloudfare polepšil o 7 míst - to se ale bavíme jen o webu. Insider Intelligence předpovídá, že se příští rok stane globálně třetí největší sociální sítí, měřeno počtem měsíčně aktivních uživatelů. mnohem zajímavější mi přijde, že TikTok v březnu otevře první vlastní restaurace, které budou rozvážet jídla uvařená podle virálních receptů z této sítě. zisk prý investuje zpátky do tvůrců receptů, kteří na jeho platformě působí.
lidé se budou snažit zlepšit všechny druhy vztahů, výletit se bude k jezerům, a trendy víc než třetí kafe bude trendy čaj o páté. mrkněte na další prognózy Pinterestu.
chci vám moc poděkovat za čtenářskou přízeň a trpělivost. dělám, že je mi to ukradené, ale každá pochvala, zmínka nebo jen utrousení „tak jsem viděl(a), že píšeš newsletter“ mi udělaly hroznou radost!
odpočiňte si a koukejte na mraky nebo do lesa, je to dobré na oči. klidné svátky.
<3 pyré