zkontrolujte si, jestli nedlužíte někomu šálu
newsletter o věcech, které zajímají pravděpodobně jen mě. jídlo, média a dm drogerie.
snad si můžu na úvod trochu zakňourat, že tento týden byl vydatný až zákeřný. domluvené večeře jsem vyměnila za PCR testy (já naštěstí vše v normě, nicméně dobré vibrace se pohybují hluboko pod průměrem) a místo rozjasňovače nanáším Opthalmo Septonex. nic z toho naštěstí nebrání dalšímu vydání pyré letteru. tentokrát o tom, jestli emancipovaná Taylor Swift už trochu moc neždíme chudáka Jakea Gyllenhaala. nebo proč dm-drogerie zachraňuje životy.
lekce ze Swiftologie
nejsem úplně Swiftie, aby bylo jasno. ale tomu, co předváděla Taylor Swift tento týden s re-releasem alba Red, se nedalo tento týden vyhnout. pokud jste nezachytili, tak Taylor poslední měsíce přenatáčí šest svých alb, jelikož před pár lety přišla o práva ke své kompletní diskografii - přesněji k nahrávkám, písně jsou pořád její. právně to bylo takzvaně ok, ale moment, kdy se k jejím deskám dostal zlý zlý hudební manažer Scooter Braun, zpěvačka označila za „nejhorší možný scénář“ (dnes práva vlastní investiční fond Shamrock).
co vypadalo jako průšvih, ale Taylor využila k upevnění image badass popové hvězdy, feministky, producentky. už v dubnu vydala novou verzi alba Fearless (nové nahrávky vždy v závorce uvádí poznámkou Taylor's Version), v září singl Wildest Dreams a tento týden i desku Red. kritici jsou nadšení a všechny nové verze v počtu přehrání na Spotify překonávají původní nahrávky. za tím je samozřejmě systematická práce s fanoušky-Swifties, kterou Taylor ovládá na jedničku. od svých 16 let postupně adoptovala všechny online platformy (od MySpace přes Tumblr po TikTok), kde s fanouškovskou komunitou čile komunikuje, některé fanoušky dokonce, dalo by se říct, stalkuje (občas jim koupí auto, bez pozvání přijde na rozlučku se svobodou nebo pošle dárkový balíček, když se stěhují z domu rodičů do svého prvního bytu).
ale zpátky k znovuvydanému albu Red. Taylor ho teasovala skrz All Too Well, což během původního vydání singl nebyl, ale fanoušci ho milují. je na něj totiž navršena tuna konspiračních teorií, které se týkají vesměs toho, že Taylor v něm zpívá o krátkém románku s o deset let starším hercem Jakem Gyllenhaalem (jeho sestry, herečky Maggie Gyllenhaal, se prý všichni pořád ptají na šálu, kterou měla Taylor u ní doma podle textu nechat).
teorie zpěvačka po swiftovsku nikdy nepotvrdila, ale nenápadně celý příběh stále přiživuje. speciální verzi All Too Well natáhla na 10 minut několika novými pasážemi, o kterých Taylor tvrdí, že měly být už v původní nahrávce, ale nedostalo se na ně - v textu se tak objevují nově narážky na období jejích 21. narozenin nebo velký věkový rozdíl, které posilují domněnky, že složitý vztah, o němž zpívá, byl právě s Gyllenhaalem. aby toho nebylo málo, k nové verzi režírovala i krátký film se spoustou easter eggs, ve kterém rozvíjí příběh intenzivního, ale krátkého vztahu 20leté holky a o něco staršího, trochu narcistního muže, který vzhledem a oblečením připomíná právě Gyllenhaala z roku 2010. sečteno podtrženo - Jake Gyllenhaal by měl teď na pár týdnů raději někam zalézt a Taylor Swift je marketingový génius.
chytrá otázka à la David Klimeš: dáte si ve Starbucks Taylor Latté?
Ottolenghi vyměkl
britský kuchař izraelského původu Yotam Ottolenghi byl ještě před pár lety všechno, jen ne příznivec rychlého, domácího vaření. recepty v jeho kultovních blízkovýchodních kuchařkách Plenty, Plenty More a Jerusalem jsou proslulé výčtem ingrediencí delším než jízdní řád oblíbené lokálky Karla Havlíčka. vařit z nich znamená udělat si důkladný nákupní seznam, modlit se, že to budou mít Pákistánci na rohu, a dva týdny předem založit nakládaný citron. všichni ale víme, že samotné recepty jsou perfektní, takže jsme se nechali do nákupu tří druhů sezamu a sumacu rádi vmanipulovat.
před pár lety začal Ottolenghi své kuchařky přece jen trochu přizpůsobovat línému domácímu vaření a zeštíhlovat. příkladem je skvělá Simple, která zahrnuje recepty proveditelné do 30 minut nebo s méně než 10 ingrediencemi. potom vyšla Flavour, zaměřená na jednoduché vegetariánské recepty. až pandemie Ottolenghiho tým definitivně donutila natáhnout tepláky a nová kuchařka Shelf Love se vyloženě zaměřuje na vaření s tím, co máte ve spíži, v mrazáku, prostě po ruce (revoluční, já vím!). od předchozích kuchařek se liší i tím, že nevychází jako hardback, ale v měkkém vázání, což je za mě stejně jediné správné.
na YouTube kanále Food52 (zajímavý startup, o kterém si povíme třeba někdy příště) předvádí Ottolenghi s Noor Murad pár ukázek, které vám mohou usnadnit rozhodování, jestli do Shelf Love investovat, nebo ne. mě zaujal recept se zaatarovým pestem, protože doma mám toho koření asi dvě sklenice a pořád se s ním nějak nedokážu v běžném provozu sžít.
chytrá otázka à la David Klimeš: kdo je český Yotam Ottolenghi?
zde jsem člověkem
v peněžence mám dva druhy zákaznických kartiček - přibližně 15 razítkovacích věrnostních archů do různých pražských kaváren a kartu DM. pokud by mě někdo s pistolí u hlavy donutil nechat si jen jeden, samozřejmě podržím déemko, protože déemko drží mě. vážně přemýšlím, jestli je jiný retail, který mají rádi hipsteři, důchodci i mámy/tátové na mateřské (u Lidlu je to sporné, Leteňáci zavrhují ten v Centru Stromovka kvůli blbému masu a vyprodané zelenině; pro mou babičku je moc drahý).
neexistuje nálada nebo situace, kterou by déemko nepozvedlo nebo naopak neuzemnilo. život se rozpadá a do toho vidíte, jak se na vodní baterii v koupelně rozlejzá vodní kámen - je jasné, co bude jednodušší dát do pořádku. a řešení, přesněji přírodní octový čistič s jablečnou vůní, najdete v déemku. život se rozpadá a vy nevíte, co chcete - opět jdete do déémka a odcházíte s esteticky přijatelnou svíčkou s vůní santalového dřeva, druhem sušeného ovoce, o kterém jste dosud neslyšeli, a hojivým krémem na kérky.
přiznám se, že během jarního lockdownu se zákazem vyjíždění z okresů (wtf, to se vážně stalo) už mi hrabalo z procházek po hoodu, a tak jsem si jako alternativní cíle vybírala různé pražské pobočky déemka. podobný bezpečný přístav jako Ikea, jen s fungujícím e-shopem, bez tuny lidí a masových kuliček. miluju olivový sprchový gel Alverde, Frosch kuchyňský čistící sprej se sodou, milé prodavačky, pokusy s tuhým šamponem, které nikdy nevyjdou, a hořkou černou čokoládu se 70 % kakaa. zde jsem člověkem. ten slogan je mimochodem geniální, protože je pravdivý.
upozornění: tento newsletter nesponzoruje dm-drogerie markt, ale měla by.
chytrá otázka à la David Klimeš: které obchody uklidňují vás?
🍒 cherry on top
reformujte Apple Watch. jestli je něco na rekonvalescenci po nemoci otravné, jsou to chytré hodinky, které vás neustále prudí, abyste plnili své standardní cíle. inženýři v Silicon Valley, kteří vymýšlí nové fíčury na mindfullness nebo srdeční aktivitu, by mohli naprogramovat i něco na odpočívání.
posledně jsem tu vychválila RuPaula, ale unikla mi jeho temná stránka. RuPaul frakuje! přesněji vlastní 24 tisíc hektarů ve Wyomingu a Jižní Dakotě, které částečně pronajímá těžařským společnostem. ze všech indicií, které poskytl v rozhovoru pro NPR, to vypadá, že jde o hydraulické frakování plynu a ropy.
newsletter love. doporučím vám Soundsystém, nový hudební newsletter Miloše Hrocha a Karla Veselého pro Alarm. Miloš mě tento týden navedl třeba na Žbirkovo Pet Shop Boys období a od Karla opisuji podstatnou část o Taylor.
ďobkajte si. v neoficiální rubrice o Slovensku nabízím tento týden podcast Odsúdení na neúspech o tamní romské komunitě, generační chudobě a populismu, který je obklopuje. připravila ho Zuzana Kovačič Hanzelová z Deníka Sme ve spolupráci s Človekem v ohrození a podle všeho má fenomenální čísla i pozitivní zpětnou vazbu. jsem u třetího dílu a vážně doporučuju!