všechno, co potřebuju sníst

newsletter o věcech, které zajímají pravděpodobně jen mě. o popkultuře, médiích nebo o tom, na co mám právě chuť.

pracovní název tohoto vydání znělo Everything I Want to Eat podle mé kdysi oblíbené kuchařky od Jessicy Koslow (kdysi, protože pak vyplavalo na povrch, že se v podniku autorky nechá trochu plesnivět ta její legendární marmeláda, jen se ta vrstva vždycky trochu seškrábla, k tomu prý kradla recepty, ale to je příběh na někdy příště).

zavrtání, které mi přivodila karanténa a ultrazákeřná rýma, ve mě totiž po delší době zažehlo domácký plamen, který se projevuje vařením, prohlížením receptů a přemýšlením, na co mám chuť. v pyré letteru shrnuju postřehy i nějaké to chytrolínství. a na konci vás čeká ještě kopec podcastových tipů.

skoro všechno vyřeší zelí

v současné zákeřné době mi přijde strategické mít doma co nejvíce forem zelí. jeho začlenění do jídelníčku mi nedělá problém už od dětství. za a) milovala jsem Hornblowera, tudíž jsem pochopila, že kurděje můžou být fakt problém, a za b) vážně mi chutnalo. největší radost mi vlastně poslední dobou udělalo, když mi kamarádi na cestu domů přibalili dvě sklenice kimchi.

když budu hrát na národoveckou notu, zelí je součástí naší identity. chutná výborně jako příloha ke kachně, ve formě zelňačky, i jen tak pečené v troubě, což teď propaguje i Ottolenghi. nejlepší je samozřejmě Vysocké zelí – křehké, špičaté, úplná vzácnost lahodná, které ale nemůžete skladovat ve sklepě dlouhodobě syrové. buď ho musíte hned sníst, nebo z něj udělat kysané. pandemie přinesla kromě (v mém případě opět velmi krátkodobého) zájmu o pečení chleba i fermentační boom - nás, kteří máme ve sklepě zeláky a kvašáky a víme, že kysané zelí je český superfood, nemohlo nic rozhodit.

teď ale machruju až moc. nejlepší zdroj na všechny kvasící pokusy je pro české fermentáře Zkvašeno.cz. sympaticky nerdský web nabízí všechny možné recepty od kefíru přes tempeh po lokální variaci na nakládané japonské švestičky umeboši (ze špendlíků). zároveň se jeho autoři Zuzka Ouhrabková a Vláďa Sojka snaží o fundovanou fermentační osvětu – přece jen, český kysaný repertoár tvoří převážně jen zelí a okurky – a zasazují se o překlady Sandora Katze a jeho fermentačních biblí pro začátečníky do češtiny. nedávno tak vyšlo jeho Umění fermentace. pěkným úvodem může být i film Fermented - doporučuju promítání i s praktickou přednáškou od zmíněného Vládi Sojky.

a to nemluvím o tom, co se dá všechno zjistit, když si poprvé vygooglujete, co to je mikrobiom a proč má rád fermentované, ale spíš rozmanité jídlo obecně (střevní bakterie produkují serotonin, cože!).

zpátky k našemu milému, levnému, univerzálnímu zelí – je z něj trend! jedním z nejpopulárnější receptů na TikToku je aktuálně zelný salát se zálivkou Green Goddess – ne špenátový, ne polníčkový, ne fenyklový, zkrátka zelný. a pokud vás ale zelí nebere, doporučím výborný newsletter Department of Salads. tam si jistě vyberete.

granolové holky

do trouby tento týden už podruhé strkám taky kokosovou granolu (hezky česky zapečené müsli) podle receptu Melissy Clark z New York Times. to mě oslím můstkem přivádí k fenoménu granola girl, což jsou dívky, které – ano, pečou si vlastní granolu – ale spíš je mnohem víc definuje jejich láska k túrám a pobytu na čerstvém vzduchu, který je ideálně doplněný o oblečky z Patagonie a vlastní obytňák.

samotná granola odkazuje ke stereotypu hippísáků z Kalifornie a 60s kontrakultuře. i granola girl stojí tak trochu mimo struktury a chce si budovat svůj vlastní svět. nenajdete ji v kanceláři od 9:00 do 17:00 (pokud jo, tak plánuje co nejrychleji vypadnout a založit si vlastní udržitelný byznys, který bude ideálně řídit ze své dodávky). pravděpodobně se minimálně pokusila o veganství, snaží se kompostovat a vyrábět vlastní kombuchu, kterou prokládá litry kafe a vody ze znovupoužitelné lahve na vodu.

o víkendech utíká s ultralight vybavením do hor nebo na vkusně zařízenou chalupu přátel. vstává brzy, aby stihla východ slunce. v botníku má kromě řádných pohorek samozřejmě Birkenstocky, sandály Chaco nebo Teva a kultovní tasmánská pérka značky Blundstone, zvané Blunnies. alespoň jednou v životě by chtěla pokořit laponský pochod Kungsleden, ještě lépe Pacific Crest Trail.

pokud vám to všechno připadá jen jako soubor ošklivých generalizací posbíraných z různých sociálních sítí, mluví z toho asi jen moje závist. vždyť kdo by nechtěl být granola girl? zahrnuje její život něco podlého? ani přinejmenším. snaží se žít život, který dělá dobře především jí samotné, mimo tradiční scénáře a tlaky – zároveň se chce chovat odpovědně k okolí i planetě. je to prostě „správná holka do nepohody“.

snad jediné, co mě znervózňuje, pokud bych se chtěla stát autentickou granolovou holkou, je zvláštní důraz na značkovost. možná má ale obsese bundičkami Patagonia původ v jejich kvalitě a hodném obrazu, která si značka buduje. no a pak mě prudí nutnost zvednout se z gauče a začít trénovat fyzičku na dlouhé pochody a spaní pod širákem. přece jen, od drezúry v turistickém oddílu Pramínek uplynulo už víc než 20 let.

🍒 cherry on top

• co všechno se vám může stát online. doháním podcastové resty. nejvíc mě mrazilo u Sweet Bobby, investigativního rozboru jednoho případu drsného catfishingu. výchozí situace ženy, která se nechala téměř 10 let ovládat někým, koho nikdy neviděla, mi nejdřív přišla trochu zvláštní. téma online chování a vydírání je ale něco, co bude mít čím dál větší odezvu – Netflix teď uvádí třeba Podvodníka z Tinderu. ostatně i kauza Ládi Sinaie byla zřejmě krapet složitější, než se mainstreamovým médiím na první pohled zdálo. A V síti byla jen špička ledovce hnusu, který se může v online světě odehrávat.

• někteří němečtí politici volají po sankcích proti Telegramu. aplikace má samozřejmě svá dobrá, ale i horší využití. pěkné shrnutí problému nabízí The Fix. po poslechu série Day X od New York Times vám možná bude dávat větší smysl, proč to Němci tak hrotí. tamní armáda a policie mají problém s pravicovým extremismem, který se dobře organizuje právě přes šifrované aplikace.

• lokální talent. z českých novinek nesmíte minout podcast Území ozvěn od supertalentované hudební publicistky Anety Martínkové. takový mix vyfutrovanosti a osobního pohledu se tu ve vyprávěcích kulturních podcastech vidí zřídka (Černé slunce) – zatím vyšly díly o seběvědomí mladých českých hudebnic a zvláštní chlapáckosti v rapu. dobrá práce!

• u jídla to taky skončí. v rámci podcastu The Experiment se rozehrává minisérie o SPAMu, americkém bratranci lančmítu. v úvodní díle to vypadá na roztomilý exkurz do antropologie jídla a bizarní popularity masa z konzervy na Filipínách nebo na Havaji. dovídáme se také, že v na první pohled idylickém městečku Hormel, kde se SPAM vyrábí, visí ve vzduchu cosi temného… dávná zpackaná stávka, na kterou se všichni snaží zapomenout.

dobrou chuť, pokud právě obědváte. pyré letter se zatím loučí. mezitím posílejte tipy na životabudiče pro tohle divné období a podcasty do recenzního řízení.

pokud vám pyré letter někdo přeposlal, budu ráda, když mu dáte šanci – tady se můžete přihlásit k odběru 👇