vítejte u pyré letteru!
newsletter o věcech, které zajímají pravděpodobně jen mě. jídlo, média nebo pátrání po tom, proč mají Japonci tak dobré večerky.
vítejte u pilotního pyré letteru!
úvaha za ním je prostá. když mají všichni svůj newsletter, tak proč ne já? několik let se živím psaním a vymýšlením newsletterů pro ostatní a tak nějak jsem zapomněla psát nějaký pro sebe. o tom, co zajímá mě. což jsou většinou naprosté marginálie spojené s jídlem, více či méně zábavnými aspekty digitálních médií nebo hudební dramaturgií StarDance.
báječný svět japonských večerek
zatímco v Česku vás zachrání Vietnamec na rohu, v New Yorku to jsou bodegy a v Japonsku konbini. Tokio, kromě toho, že je čisté a bezpečné, vyhrává všemožné žebříčky nejlepších měst světa i proto, že má skvělou infrastrukturu dálnic, železnic, ale hlavně 24/7 večerek, konbini. vyznačují se mimo jiné nepřebernou nabídkou čerstvých ready made jídel, na které Japonci z evropského pohledu až nezvykle spoléhají. považte: každý den si ve večerce něco koupí 40 milionů Japonců, tedy třetina populace. obchody mají v nabídce průměrně 3000 položek. jen v Tokiu je 7600 konbini, průměrně tak vychází jedna na 1860 obyvatel. víc o večerkovém fenoménu třeba na blogu Grape.
a to jste si ještě nepustili video o úžasnosti japonských benzinek. našinec sice může kvitovat hustou českou síť, ale že by se v jejím rámci někdo přetrhl s fakt dobrým jídlem nebo nabídkou lokálních dobrůtek, to se říct nedá.
chytrá otázka à la David Klimeš: kdy vznikne podobně jako u nádražek kult autentických benzinek?
meta BBQ omáčka Marka Zuckerberga
hrozně se držím, aby mi při pohledu do nového metavesmíru Marka Zuckerberga nenajížděly boomerský reakce. přes všechny barvičky a hadérky, které v něm můžete na svého avatara nasazovat, nevypadá moc sympaticky. přirovnání k Ready Player One i články o kyberpunkovém románu Snow Crash, kde Neal Stephenson pojem metaverse použil poprvé, jste už asi také zachytili. a obecně platí, že Facebook není hodná firma. respektive se na snahy o to jí být dosud radikálně vybodávala, řešení zásadních reputačních problémů, se kterými potýká (hello Facebook Papers), by ji totiž stálo značné úsilí, zásadní změnu mindsetu hlavounů u kormidla a hlavně peněz.
nicméně dystopicky vyhlížející Metaverse, do kterého nás Zuckerberg nechal nahlédnout, bychom asi neměli hned ignorovat. jak píše Casey Newton ve svém chytrém newsletteru, bylo by naivní si myslet, že technologický pokrok skončil s uvedením smartphonů. prvky metaversa už teď najdete v superpopulárním Fortnitu, Robloxu nebo Animal Crossing: New Horizons. Facebook je produktově orientovaná firma - proto je baví „vymýšlet věci“ a už ne tolik řešit jejich morální dopady - tak snad v Menlo Parku vědí, co s investicí 10 miliard dolarů do metaversa dělají. chvályhodnější by bylo samozřejmě vzít tyhle peníze plus další miliardy na vesmírné pindíkové projekty všech Bezosů a Musků a vrazit je třeba do chytrých řešení na oduhlíkování planety, ale kdo jsem já, abych jim radil?
chytrá otázka à la David Klimeš: proč má Mark Zuckerberg v knihovně na míru za tisíce dolarů kromě tří knížek i barbecue omáčku?
proč nikdo ve StarDance netančí na Leonarda Cohena?
ano, dívám se ráda na StarDance, uklidňuje mě to. alespoň koutkem oka jsem zachytila zatím každou řadu a rozhodně si pro každou sezonu musím vybrat alespoň dva soutěžící, se kterými takzvaně vibuji, a pak jednoho úhlavního nepřítele. to, že jsou vtipy Marka Ebena každý rok unavenější a róby Terezky konzervativnější, mě netrápí tolik, jako čím dál nudnější hudební dramaturgie. chápu, že je sem tam nutné uctít Jiřího Suchého nebo udělat podobně tematický díl, ale zejména úvodní večer aktuální řady byl strašně uspávací.
proč Trávníčkovi dali nejvíc obvious Popelku? proč žena nad 35 vždy povinně tančí na šanson od Céline Dion nebo Most přes minulost? sem tam hudební dramaturg (prý v konzultaci s šéfem tanečníků i páry samotnými) cheugyovsky pomrkne na mladé, třeba když dovolí Honzovi Cinovi tiktokovou Bongo Cha Cha Cha. až mi někdo nabídne funkci ve StarDance, moje programové prohlášení bude obsahovat: večer věnovaný Leonardu Cohenovi, cha cha zásadně jen na Cardi B a pro děcka nějakou Olivii Rodrigo a Måneskin.
chytrá otázka à la David Klimeš: kdo bude příštím hudebním dramaturgem StarDance a kolik to bude stát?
🍒 cherry on top
když už jsme u zenu, v poslední době se na YouTube uklidňuju u žánru „žiju na podivném místě a obnáší to tohle“. třeba kanál Cecilie Blomdahl, která bydlí už 5 let na Špicberkách. má krásný dům bez tekoucí vody, psa, přítele, který řekne tak 3 slova denně, ale hlavně - víc než polovinu jejích videí tvoří záběry na moře, fjordy a to krásné mrtvo kolem. sen.
byla jsem na skok Sicílii, což ze mě dělá odborníka na tamní kulturu, jídlo, i dechovku. velký podíl na mé spokojenosti tam měla zmrzlina. nejlepší byla ricottová v Caffè Sicilia v Notu (znáte z Netflixu). zatímco jinde na ostrově byla jednoduchá a hlaďoučká, tady to byla chuťová nálož, hlavně díky kvalitním lokálním pistáciím a koření (!). více odvahy i do české zmrzlinařiny, prosím.
v hudbě ode mě nemůžete poslední rok čekat nic jiného, než nějaké uvědomělé pop báby. moc doporučuju Self Esteem (podle Guardianu Britain’s funniest, frankest pop star) nebo Jessie Ware, průkopnici pandemického návratu disca. tenhle týden vydala singl s Kylie Minogue - gay Christmas came early - a mimochodem, má výborný podcast o jídle se svou mámou!
jestli jste dočetli až sem, tak převelice děkuji a níže nabízím subscribe. in the meantime, šiřte slovo o pyré letteru!