podzim s Chorizou May, dýněmi a cílevědomými ženami

další vydání newsletteru o věcech, které zajímají pravděpodobně jen mě. jídlo, média a drag queens.

Nov 6, 2021

mám takový blbý pocit, že tento podzim a zima opět nebudou nejveselejší. proto doporučuji nasadit terapii metodou Drag Race. v druhém vydání pyré letteru také odhaluji svůj propracovaný názor (not) na heyfomo.cz a prozrazuji, u kterých youtubových videí se cítím jako želé bez vůle a životních cílů. a nabízím koření podzimu a života – vědecky nejlepší dýňovou polévku.

proč je britský Drag Race nejlepší?

upřímně se divím, že se RuPaul’s Drag Race neobjevil v nedávném průzkumu znalosti světových náboženství, protože minimálně v mém okolí mileniálů vždy tak trochu na pokraji zhroucení je tenhle pořad vnímán jako univerzální lék na skoro jakoukoliv spirituální krizi. pokud nevíte, o co jde - talentová show, kde desítka drag queens souteží před legendou oboru, RuPaulem a jeho porotou. je to reality show, skeč, muzikál, parodie a módní přehlídka v jednom. výborné je to nejen díky sebevědomým, vtipným a zároveň zranitelným soutěžícím, ale také proto, že dramaturgové umí namíchat to nejpokleslejší i nejpovedenější ze současné popkultury zároveň.

z Drag Race se za 13 let stal už takový mainstreamový superbrand. vychází v původní americké, ale také kanadské, nizozemské nebo australské verzi, ale já musím lobbovat dnes za britskou. od té originální se liší tím, že je skromnější, tak nějak upřímnější a taky mnohem vtipnější - zkrátka víc working class. vysílá ji veřejnoprávní BBC, takže vítězka na rozdíl od americké verze nedostane 100 tisíc dolarů, ale jen nabídku na natočení minisérie v Hollywoodu; v jednotlivých kolech se nevyhrává bonus 5 tisíc dolarů, ale jen roztomilý odznáček s britskou vlajkou. vidět to je i na jménech soutěžících - zatímco v US se queens snaží do jména většinou dostat příslušnost k dragovému „domu“ nebo eleganci (Jaida Essence Hall), v UK edici se vyskytují zemitější alter ega: Baga Chipz, A'Whora, Elektra Fence nebo moje letošní favoritka Choriza May (to víte, Španěl z Newcastlu). třetí sezonu Rupaul’s Drag Race UK si můžete na iPlayeru pustit i u nás, jen musíte mít instalovanou VPNku.

chytrá otázka à la David Klimeš: je získání lokální licence RuPaul’s Drag Race znakem vyspělosti společnosti?

mám FOMO

musím přiznat, že se mi nový web vydavatelství CNC pro mladé na první pohled moc líbí. vizuál a barevnost vyšisované šusťákovky vašeho taťky je teda pěkně vykradená od @jsemvobraze. témata rozdělená podle hashtagů a náhledové fotky oříznuté chytře do čtverečků, aby se daly otočit i na Instagramu nebo Pinterestu, mi přijdou jako jasná věc. výběr témat #beauty, #seriály, #wellbeing a #spánek (!) je v pořádku, chápu to prostě jako primárně lifestylový web. otázkou zůstává, jestli bude heyfomo.cz někdo pravidelně číst?

jako 30+ bych se neměla pouštět do rozumování, jak generace Z konzumuje média, ale přijde mi, že jestli má na něco alergii, tak je to navštěvovat weby napřímo. chápu, že lidi kolem 20 můžou mít problém klasickému online zpravodajství důvěřovat a cítit, že jsou problémy a témata, která je zajímají, dostatečně a férově pokrytá. proto si myslím, že namotat jako influencery jako autory je od heyfomo.cz chytrý tah (ano, míchám lifestylový web se zpravodajstvím, ale you get the point). podle Reuters Digital News Report jsou konzumační návyky genZ radikálně odlišné i od mileniálů, tedy jen generace před nimi. hlavním zdrojem zpráv jsou s přehledem sociální sítě - nejvíc roste pochopitelně TikTok. a právě to, že heyfomo.cz začalo primárně jako web, a ne jako brand na sociálních sítích nebo v podcastovém světě, mi přijde jako teoreticky největší zádrhel. chápu, že je pro velké tradiční vydavatelství těžké pustit webové otěže a s novým projektem se zcela svěřit třetím stranám, ale zrovna v případě obsahu pro genZ by to podle mě dávalo smysl. web je prostě pro starý. ale třeba se hrozně mýlím.

chytrá otázka à la David Klimeš: co byste dnes četli vy, kdyby vám bylo 20?

that girl

když už jsme zmiňovali mileniály na pokraji zhroucení, zastavme se ještě u uklidňujícího, ale také trochu děsivého trendu that girl. to je holka, kterou sledujete YouTube nebo TikToku, kde vám dává nahlédnout do svého „všedního“ života. obvykle velmi brzy stává, vypije vodu s citronem, zacvičí si jógu, zamedituje si, ustele si postel a po snídani (nejlíp veganské) se pustí do prvního bloku práce nebo studia. mívá psa, se kterým chodí pravidelně na procházky. po nutričně vyvážené večeři, kterou si opět chystá sama, jde kolem desáté spát. klidné záběry, lo-fi hudební doprovod, greige byt s tunou pokojovek a pevná rutina - všechno nasvědčuje tomu, že that girl to má zkrátka na háku.

proč ji lidé sledují? protože její rutina je uklidňující. that girl ve videích neukazuje proválené dny plné pochyb nebo pracovní pondělí s třemi debilními telefonáty. důležitým faktorem je čas - that girl má naplánovaný den téměř na minuty, časem se nesmí plýtvat a musí být využitý produktivně nebo k radikální selfcare a odpočinku. i ten je ale měřený. that girl videa jsou také v jistém smyslu inspirativní. pokusit se zlepšovat život alespoň malými krůčky a pít hodně vody, jíst více zeleniny nebo napsat si každé ráno tři věci, za které jste vděční - to jsou žádoucí i celkem splnitelné věci.

pokud se ale do vortexu that girl videí pustíte, hrozí, že vám z nich časem začne hrabat - při pohledu na vaši rozpadlou denní rutinu totiž začnete mít pocit, že jste odsouzeni k neúspěchů a váš život je v troskách. což může být samozřejmě i život that girl, jen to nenatáčí. zároveň si uvědomujete trochu legrační paradox, že máte čas se jako single člověk dívat na život dalšího single člověka a hledat v obou nějakou strukturu. předpokládám, že vyfluslí rodiče malých dětí tenhle luxus nemají. i když i na ty číhá v onlinu spousta potenciálních vzorů a influencerů, kteří mohou budit zdání, že mají všechno „vyřešené“, zatímco se za instagramovou fasádou něco drolí. doporučuju třeba příběh Rachel a Davea Hollisových, kteří vystavěli úspěšnou společnou značku na základě svých influencerských rad, jak vychovávat děti, budovat rodinný byznys a mít skvělé manželství zároveň. a pak oznámili, že se rozvádí, hehe.

chytrá otázka à la David Klimeš: kdo je vaše that girl?

🍒 cherry on top

už jsou tady. jsou všude. a budou s námi ještě hodně dlouho. řeč je o fakin dýních. jestli dumáte, jak uvařit dýňovou polévku (nejlepší, nebo nejnudnější podzimní jídlo? let’s discuss), tak na Guardianu je paní s úžasným jménem Felicity Cloake, která má za úkol vzít ty nejlepší recepty a z nich vydestilovat ten nejlepší. udělala to i s dýňovou polévkou.
„jsou všude - a jsou tlustý!“ pandemie má v New Yorku jeden zajímavý vedlejší efekt. čím dál víc a troufalejších krys. super reportáž připomíná červnovou iRozhlasáckou o přemnožených útočných nutriích v Praze. já to říkám už roky, že jdou prostě po nás.
mnohí sa pýtate, niečo sa chystá. volný čas se snažím vyplňovat vyváženým mixem low a high kultury. aktuálně mám fázi, kdy poslouchám chytré podcasty a koukám na seriály na vymazání mozku (což je třeba Downton Abbey, pokud tam zrovna lordu Granthamovi nepraskne žaludeční vřed). moje největší guilty pleasure je ale slovenský instagramer Fero Joke, který prostřednictvím alter ega Maji, uklízečky ve středních letech, paroduje nejaktuálnější influencerské trendy. ďobkajte si!

děkuju všem, kdo jste se pyré letter už odvážili odebírat! je to velká čest, závazek a taky nervy, jestli se uvidíme i příště. noví čtenáři se mohou odvážit k subscribu níže. ďobkajte si!