léky do lockdownu
další newsletter o věcech, které zajímají pravděpodobně jen mě. jídlo, média a kouzelná toastovací skříňka.
už se bojím, že to z pyré letterů působí, že se jen dívám na Netflix, ale pravda je taková, že se převážně jen dívám na Netflix. dnes mám pro vás dva tipy do další vlny. jeden trochu mrazivý, katartický (!), druhý zcela únikový, skandální, mile stupidní. na konci se všichni můžeme utěšit sněním o drahém, ale údajně nepřekonatelném japonském toastovači. huzzah!
emoční deníček pandemie
chápu, že poslední téměř dva roky všichni toužíme po jasném tvrdém datu, kdy TOHLE VŠECHNO skončí. mimochodem, doporučuju perfektní rozbor Guardianu, jak se k pandemii staví současné seriály. Tl; Dr: raději dělají, že neexistuje, nebo se jí v ději časově vyhýbají. zajímavým vedlejším efektem je pak větší množství sérií, které se drží pouze jedné lokace, huis clos, třeba White Lotus nebo třetí série Master of None.
do další vlny vám ale doporučuju netflixový stand-up speciál Bo Burnhama nazvaný Inside, který zcela vystihuje a pojmenovává všemožné aspekty pandemie z pohledu „bílého mileniála“. pouštěla jsem si ho už potřetí a i potřetí jsem si ho musela dávkovat v nanejvýš dvacetiminutových blocích. z mnoha úhlů je totiž geniální, ale zároveň hrozně smutný a klaustrofobický.
jak naznačuje název, Inside je celý natočený prakticky v jediné místnosti v průběhu roku 2020. Burnham ho natáčel doma v LA sám, bez jakékoliv asistence nebo publika (pravda, točil v domku pro hosty na zahradě, takže úplné utrpení to asi nebylo). Inside je převážně muzikál, který mapuje současnou internetovou kulturu, telefonování rodičům přes Facetime, sexting, Jeffa Bezose nebo zhoršujícící se Burnhamovo duševní zdraví. do toho„ komik“ vkládá úvahy o svém tvůrčím procesu, jestli to má všechno vůbec smysl a zda Inside někdy dokončí nebo ho někomu ukáže.
track 30 by mohl být generační breakdown hymnou všech mileniálů, kteří se cítí neukotveně, bez výraznějších úspěchů a „nasendvičovaní“ mezi boomery a zoomery. Burnham je o měsíc starší než já - když jsem slyšela 30 poprvé, dostala jsem záchvat smíchu a do toho brečela:
When he was 27, my granddad fought in Vietnam
When I was 27, I built a birdhouse with my mom
Oh, fuck (oh), how am I thirty? (Oh!)
I used to make fun of the boomers
In retrospect, a bit too much
Now all these fucking zoomers
Are telling me that I'm out of touch? Oh, yeah?
Burnham začínal původně jako youtuber v žánru „musical comedy“ a měl našlápnuto k reprezentativní kariéře ve stand-upu a filmu. v závěrečném All Eyes On Me zpívá o tom, že musel přibližně před šesti lety vystupování před publikem výrazně omezit kvůli panickým atakám. jeho duševní kondice se postupně zlepšovala a zrovna v lednu 2020 se chystal na pódia vrátit, když tu se stala takový ošklivý, zlá, nepěkná případ a věc.
svoje doporučení trochu poupravím - Inside vás nadchne, pokud na vás působí podobné svěřování a pojmenovávání nepříjemných pocitů terapeuticky. pokud jste ale zrovna v izolaci a padají na vás doma všechny zdi, nechte si to na letní rozvolnění, kdy se na svou pandemickou zkušenost budete chtít podívat s odstupem a oddechnout si, že už to máte (na chvíli) za sebou.
girlboss energy
no a teď z naprosto opačného soudku (a konce Los Angeles). pokud toužíte po trochu přimočařejší reality show, plné toxické feminity, přetúrované girl boss energie, drbů a slepic, tak právě vyšla čtvrtá řada Selling Sunset. série o realitních makléřkách, které prodávají luxusní vily za miliony dolarů v Hollywoodu, Beverly Hills a Malibu, ale víc než prodejní smlouvy a provize řeší neustále osobní drama v kanceláři Oppenheim Group.
Selling Sunset spojuje to nejlepší (a nejhorší) z Kardashians a Real Housewives. osobní rozepře a konflikty blonďatých amazonek narůstají do tak obřích rozměrů, že nechápete, kde do toho berou čas provádět klienty po domech a jistit transakce za miliony dolarů. ze střihu to vypadá, že 95 % pracovní doby tráví drbáním u sojového matcha latté nebo u některé z kolegyň doma. je tu Chrishell, nový element, „hodná holka“ s těžkým dětstvím, která se vypracovala až k manželství s hollywoodským céčkovým hercem a v novém kolektivu chce zapadnout. nejstarší, mateřská Mary, která neví, jestli má její vztah s téměř o 20 let mladším zajíčkem Romainem, obstojí směřovat k manželství a dítěti. nebo ďábelská silikonová intrikánka Christine, která nepokrytě ráda rozdmýchává konflikty a předstírá, že je jí jedno, co si o ní, kdo myslí.
největší zlo je ale Davina, která trochu průhledně intrikuje, ale v kolektivu se znemožní nejvíc ve chvíli, kdy se snaží tajně utáhnout prodej otřesné vily za majitelem požadovanou 75 milionů dolarů, i když jí šéfové - dvojčata Jason a Brett - několikrát celou akci rozmlouvají s tím, že dům takovou hodnotu rozhodně nemá.
proč je to zábava? Selling Sunset je absurdní pohled do světa většinou mírně nevkusných, ale obřích drahých domů, holčičího ega a nekonečných pseudokonfliktů. trochu se vám přitom uleví, že jste na home office a v kanceláři se od vás neočekává nová kabelka každý týden a botox, i když jste ještě nepřekročili třicítku. strašný, ale jako reality show eskapismus to v zimním lockdownu zcela určitě obstojí.
🍒 cherry on top
who runs the Czech internet? boys. výsledky Lupy zde. fotka z vyhlášení vítězů níže. samozřejmě, za Zásilkovnou je silná baba, která za sebe poslala marketingového ředitele. anyway, fandila jsem nám a pak hlavně Co je Zoe, která dělá TikToky a Reels o českých obrozencích. Karolíno, next time!
děcka, nepracujme tolik. britská společnost Fellowes, která se specializuje na vybavení kanceláří, vyvinula speciální figurínu jménem „Emma“ - ztělesňuje všechny neduhy toho, pokud budete 20 let pořád čumět do počítače a sedět na blbé židli. budoucnost (včetně probíhající klimatické krize, genocid a pandemie) nikdy nevypadala tak děsivě.
co si přeju k Vánocům? diktát mé mámy, že kuchyňské vybavení a roboti jsou krámy a zlo, jsem ve vlastní domácnosti už pomalu odbourala a dovolila jsem si například koupit rýžovar (nejlepší infestice) a toastovač. ten bych ale nejraději vyměnila za japonskou toastovací troubu Balmuda. Japonci toasty milují a podobně jako s dalšími importovanými jídly, i tohle dokázali adaptovat a vylepšit nad úroveň originálu. mají dokonce Japonskou toastovací asociaci a samozřejmě technologický náskok... stručná historie japonské lásky k toastu: zde. drahá magická trouba, která se tu myslím ani neprodává, zde.
díky, že jste dočetli až sem. opatrujte se, dělejte si hodně radosti. a pokud se k vám pyré letter zatoulal poprvé, budu ráda, když se uvidíme i příště!